|
Naše poslední ráno v Łebě bylo krásné - modrá obloha, zářící
slunce a osvěžující vzduch. Po nanošení věcí do auta jsme
se vyrovnali s panem domácím, poděkovali za pohostinost
a vyrazili naposledy do města, sehnat nějaké suvenýry a naposledy se
vykoupat.
Prošli jsme po hlavní třídě k barvami zářícímu přístavu a pokračovali
dál moři. Obrázek, který se nám nabídl, byl úžasně barevný. Kam až jsme
dohlédli, byly paravány proti větru a za nimi polské rodinky, odávající
se slunečním paprskům.
Šli jsme kolem hotelu
Neptun chvíli na západ a já doufal, že množství lidí zřídne a já
nebudu muset máčet plavky. Jenže pláž byla pořád dost plná a mně se
nechtělo riskovat nějaké pobouření, za celý týden jsme tu ani jednou
nezahlídli ženu opalující se nahoře bez, natož nějakého naháče...
Moře bylo ten den docela rozbouřené, vlny byly poměrně vysoké a docela
slušně se mnou mávaly. Vlezl jsem do moře pěkný kus od zbytků mola,
nebo od čeho byly kůly trčící
z moře. Po nějaké době dovádění ve vodě jsem zažil horkou chvilku,
kdy jsem musel bojovat s vlnami snažícími se vrhnout mě na ony
kůly. Účel oněch kůlů je pro mě po tomto zážitku ještě větší
záhadou...
Po dobrodružném koupání a mém "nenápadném" převlékání jsme se začali
vracet zpět. Došli jsme až k molu, od něj jsme se vrátili
podél kanálu řeky Łeba do centra města.
Cestou do centra jsme okukovali jeden stránek za druhým a hledali
vhodné suvenýry. Pátrání bylo úspěšné, ukořistili jsme párek roztomilých plyšáků
a několik lahví vyhlášené Żubrówky.
Po skvělém obědě - měli jsme jak jinak smaženou rybku - jsme ještě
zaskočili do místní sámošky pro polotovar na Evinu novou vášeň - Barszcz czerwony. Znovu jsme se rozloučili
s panem domácím, krátce se zastavili v Leborku a zhruba v 15 hodin
vyrazili na dalekou cestu domů. Tentokrát nás nezastihly kolony,
počasí nám přálo, a tak jsme za cca 10 hodin, tedy krátce po jedné
hodině v noci vystupovali z Hondy na Kladně.
| 